Kus permafrostu, ze kterého se po rozmrazení vyplazili dávní červi.

Kus permafrostu, ze kterého se po rozmrazení vyplazili dávní červi.

Na univerzitě v Tennessee nyní mikrobioložka Tatiana Vishnivetskaya pečlivě zkoumá petriho misku, ve které se kroutí několik hlístic. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o červy, kteří byli zamrzlí v permafrostu pocházejícího z poslední doby ledové. Tento příběh přežití, který staví na hlavu vše, co jsme si o životě mysleli, ukazuje, že život může přečkat i extrémní podmínky - včetně těch, které by mohly být na jiných planetách nebo zmrzlých měsících ve Sluneční soustavě.

Vishnivetskaya si myslí, že hlístice, které jsou zatím nejsložitějšími organismy, které přežily zmrznutí a poté se opět probudily k životu, jsou nejméně 41 000 let staré. Je přesvědčena o tom, že pokud by permafrost zůstal stabilní, doba přežití těchto červů by nebyla nijak omezena.

"Pokud dokázaly bez jediné známky poškození přežít 41 000 let, neumím si vůbec představit, jaká je horní hranice možné doby jejich přežití." uvedl k tomu Gaetan Borgoni z belgické institutu pro výzkum života v extrémních podmínkách pro Washington Post.

Hlístice jsou jedni z nejodolnějších živočichů na Zemi.

Hlístice jsou jedni z nejodolnějších živočichů na Zemi.

Podle Borgonieho jsou hlístice jedny z nejodolnějších organismů na Zemi - byly nalezeny i kilometry pod povrchem země v místech s minimem kyslíku, například v hlubokých důlních šachtách. Jejich extrémní odolnost podle něj ukazuje na to, že existence života jinde ve vesmíru je nejen možná, ale prakticky jistá, a to i na méně pohostinných planetách než je Země.

"Pro hledání života ve Sluneční soustavě je tento objev velice dobrou zprávou." dodal k tomu Borgoni.